Budeme si muset vybrat, pokud chceme hrát aktivní úlohu. Jinak za nás budou vybírat dějiny. S krizí Eurozóny se ozývá a bude ozývat volání Východu. A onen hlas nachází v českých uších stále častěji nakloněné posluchače, kteří argumentují nutností diverzifikace exportních oblastí a příležitostí. Logika velí, čím více obchodu s Východem (Ruskem), tím méně obchodu se Západem (Eurozónou). S propojením obchodním přichází propojení politické. To nemusí platit u dvou stejně ekonomicky silných států, ale při nevyrovnaném vztahu to jistě platí a my rozhodně nejsme stejně ekonomicky významní jako Rusko nebo Eurozóna. Budeme si muset zkrátka vybrat.
Hlasuji pro Evropu, i když za současných Euro-problémů to samozřejmě netvrdím s radostí a optimismem devadesátých let. Totiž, mnoho alternativ není a zkušenosti s východním slovanským partnerstvím už máme. Namítnout, že Rusko už je dnes jinou, rozuměj lepší, zemí než tenkrát, může jen ten, který se o politiku vůbec nezajímá.
Naopak doby, kdy jsme se přiklonili k západní části kontinentu znamenaly prosperitu a svobodu. (Světová válka jako výjimka zasáhla všechny, Západ stejně jako Východ). Navíc přiklonění k EU znamená rozhodně větší sepětí s USA než vztah s Ruskem. A jestli je někde šance na překonání krize kapitalismu a snad zdánlivě i demokracie, pak je to právě v USA.
Další varianty na výběr bohužel dle mého názoru nemáme. V současné době by asi mnoho Čechů volilo (kdyby mohlo) naši českou cestu, bez ohledů napravo a nalevo, protože jen my známe svoje problémy a dokážeme je řešit nejlépe. To, co se děje jinde, nás nemusí zajímat. Jenže to je utopie. Musíme si zvolit. A pokud si nezvolíme, bude nám zvoleno. Ano, buďme sebevědomí (jak řekl Prófa, rozuměj prezident). Ano, buďme sebevědomí a vyberme si sami. Já volím Evropu.