EDS v českých parlamentních volbách nefiguruje. Strana relativně uspěla ve volbách do evropského parlamentu a vstup na svéráznou domácí politickou scénu by pro ni bylo přílišné riziko. NPS těsně přeskočila laťku vstupu do parlamentu, ale v poslanecké sněmovně sedí její zástupci v počtu jen do maryáše. Protievropská a skrytě proruská (nikoliv pouze euroskeptická) Libertas.cz oproti tomu získala poměrně výraznou voličskou podporu a porazila dokonce komunisty, kterým spolu s ODS část hlasujících přetáhla. Staví se tak na třetí místo za ODS. Na druhém místě těsně za ODS figuruje ČSSD. (Pozn.: Na faktu, že Libertas.cz získá slušnou podporu u našich občanů, se nyní shodne většina komentátorů. Stejně jako na faktu, že nenajde dostatečnou podporu, aby porazila ODS. U druhého bodu však mám obavy, zda nepodceňujeme politickou obratnost agenta KGB, který nám nějaký ten pátek sedí na Hradě. Už v minulosti své přednosti ukázal). KDU-ČSL hraje v novém parlamentu steně zanedbatelnou úlohu jako NPS. Zelení se do parlamentu nedostali.
ODS by logicky měla hledat spojence napravo. Volí ji převážně proevropsky naladění pravičáci, zarytí euroodmítači již přestoupily k Libertas.cz. Nejbližšími spojenci se tak stávají NPS a KDU-ČSL. Jenže ani s jednou z těchto stran nebude mít budoucí vláda většinu.
Další možné spojení na pravici je sňatek s Libertas.cz. Tuhle úvahu snad ale ani nemá cenu rozvádět. Dělící linie v podobě v přístupu k EU i v otázce personální je příliš ostrá. Navíc má Libertas.cz spojence v mottu své politiky v podobě KSČM. Její hlavní myšlenky jsou tak šířeny rovněž v levostranných parlamentních lavicích. Pokud by se nepodařilo sestavit pravicovou vládu, Libertas.cz by to až tolik nevadilo. Její zájmy by ve vládě (jistě s tajnou podporou) zastupoval někdo jiný. Navíc jako naoko protestní pravicová strana by si připravila výhodnou půdu pro příští volby. Spojení s ODS by tedy pro Libertas.cz rozhodně výhra nebyla a jistě to platí i naopak.
Další reálná možnost pro ODS leží ve velké koalici s ČSSD. Jenže i zde (byť jistě nechtěně) zavřel ODS dveře její tatíček zakladatel. Od dob Opoziční smlouvy je velká koalice v našich krajích tabu – byť se jedná o zcela legitimní způsob vládnutí a svou povahou a podstatou je takový projekt na hony vzdálen oposmlouvě. Navrch ze spojenectví s ČSSD vedené Jiřím Paroubkem se voličům ODS, tak jak je popisuji výše, musí zježit chlupy všude po těle. Velká koalice navíc vždy nakonec náhrává extremistům, jak se můžeme přesvědčit na příkladech ze zemí, které takovou zkušenost mají. Příklad ve zmutované formě nakonec můžeme najít i u nás, kdy oposmlouva vynesla z propadliště dějin skomírající KSČM. V našem politkcém rybníčku by tak v budoucnosti brali body komunisté a Libertas.cz. Přesto velká koalice s ČSSD zůstavá v tomto ne zcela nepravděpodobném rozložení sil v parlamentu pro ODS jediným východiskem k vytvoření stabilní vlády.
Ani ČSSD by takový vývoj nemusel být proti srsti, protože v zásadních zahraničněpolitických i domácích otázkách je jí ODS stále blíž než KSČM. Na druhou stranu odmítnutí tohoto projektu znamená pro ČSSD možnost a pokušení vládnutí spolu s komunisty, kde by ČSSD hrála úlohu většího, silnějšího a tedy jasně první housle.
Varianta B: Volby dopadly drtivým či těsným vítězstvím ČSSD nad druhou ODS, přičemž další zmiňované strany mají přibližně stejné výsledky jako ve variantě A. Vypadá to, že v tom případě by ČSSD vytvořila buď pohodlnou většinu s komunisty (mezi těmito stranami neexistují tak silné třecí plochy jako u pravicových stran ), nebo by ji v případě potřeby a v zájmu stability vlády v ČR podpořila Libertas.cz. Tento postup by jejímu duchovnímu otci na Hradě jistě nebyl neznámý. Pokud si ČSSD udrží svůj proevropský étos zůstává otázkou, jak by se tento snesl s protievopskou politikou dvou extrémních stran. Mám však pocit, že paroubkovská ČSSD by se uměla přizpůsobit. Buď by tento rozpor přešla mlčením (KSČM se nakonec přece neprofiluje jako čistě protievropská strana. Libertas.cz by sice vládu podpořila, ale navenek by nadále vystupovala jako smluvně opoziční), nebo Jirka Paroubků bouchne do stolu a svůj vztah k EU přehodnotí. Tuším, že většině voličů ČSSD to bude jedno, nebo je naopak takový odvážný krok předsedy ČSSD potěší.
Posledni variantou je sice méně pravděpodobné, ale podle mě bohužel možné vítezství Libertas.cz nad ODS. V tom případě, ale nedokážu příliš odhadnout, jak by se situace vyvíjela, protože Libertas jako strana protestní by jen těžko hledala koaličního partnera. Napravo jistě prostor není, ČSSD pokud tedy udrží svůj proevropský étos by do takového manželství jistě nevstoupila a spojení "pravicové" Libertas.cz s komunisty by nepůsobilo pro image strany nejlépe, jakkoliv by toto spojení bylo nejjednotnější a nejlogičtější.
Vše samozřejmě může dopadnout úplně jinak. Při opravném čtení tohoto článku mě napadlo tisíc "ale, co když…" S jistotou předpovídat politický vývoj je stejně nemožné jako předpovídat vývoj ekonomiky či počasí. Záleží zkrátka na příliš mnoha faktorech a maličkostech včetně toho, jak se který politik vyspí (nebo s kým:). Můžeme se ale snažit přiblížit k popisu budoucnosti s určitou pravděpodobností. Zde jsou moje návrhy, které mi připadají jako realistické.
Myslím, že Mirek Topolánek, chce-li v příštích volbách nejen vyhrát, ale i sestavit funkční vládu, musí začít již teď se současným stavem rozložení sil na politickém spektru něco dělat. Co? To je snad ještě těžší než předpovědět vývoj. Ale od toho je premiér premiérem, předseda strany předsedou strany a já pouze občasný přispěvovatel do blogu Respektu. Za moji osobu alespoň tahle rada: Dělejte takovou politiku, abych neměl pocit, že volební lístek vhozený do urny pro ODS, je vstupenkou k moci korupčníkům typu Dalíka, Římana, Bendla, potažmo Šloufa a spojených podnikatelských mafiánských sfér. Jedině tak se nebudu ODS stydět volit a nebudu muset hledat alternativy, jako tomu bylo v minulých volbách. Zbožné přání? Asi ano.