Reklama
 
Blog | Karel Vondrák

Spásná drahota

Praha se dlouhou dobu vyhřívala na výsluní přízně mnoha turistů z celého světa. Její neoddiskutovatelná architektonická krása spolu s gloriolou kulturního hudebního města ležícího navíc za dříve neproniknutelnou železnou oponou zapříčinily, že okamžitě po zhroucení totalitních režimů ve střední Evropě začaly do Matičky měst proudit zástupy zejména západoevropských a amerických turistů. Praha a její podnikatelé tohoto zájmu pochopitelně ihned využili. Vždyť nestává se každý den, aby se takhle snadno otevíraly peněženky západních boháčů. Praze tak do klína spadlo pohádkové bohatství. Svět objevil spící Růženku, které se začal jezdit obdivovat a zvěst o její kráse se šířila bez ohledu na hranice.

Jenže právě v tom,
jak lehce Praha ke své slávě přišla je háček. Jestliže po roce 89 se Praha probudila,
tak po nějaké době zase usíná. Tentokrát
na vavřínech. A z krásné Růženky se stává stará panna, od které se
nápadníci pomalu odvrací. Krása, která již navíc na sobě nese spoustu pudru a
laciného pozlátka, se rychle okouká. Její dřívější obdivovatelé zjišťují, že
Praha postrádá duši, pro kterou by stálo za to se vracet, pro kterou by stálo
s Prahou trávit čas. Praha přestala nápadníky obohacovat.


Snadno nabytý věhlas
znamenal ustrnutí na místě. Město přestalo o turisty bojovat, protože spoléhalo
na samospásnou pohlednicovou jedinečnost svého panoramatu. Problémy byly
vytlačovány na okraj a bagatelizovány, nebo si jich nikdo nevšímal
vůbec.
Neochotní hostinští, číšníci , obsluha v obchodech; absence zajímavých kulturních akcí, které by
si získaly světový ohlas; až na výjimky tuctová nenápaditá moderní
architektura; preference automobilové dopravy,
která nedává možnost si ve městě odpočinout; všudypřítomné bordely,
zastavárny a kasina, které nepokrytě návštěvníkům sdělují, jaký je vztah města
k obchodu s bílým masem, pouličním krádežím a praní špinavých peněz.


Jenže město se ne a ne
probudit a vstát z vavřínů. Proč taky? Zlatá žíla přece ještě nevyschla. Jen
obdivovatele architektury nahradili obdivovatelé levného alkoholu a levného
sexu. Peníze do pokladen plynuly vesele dál. Až to konečně přišlo. Raketové
posilování koruny. Spásná drahota.

Reklama

Najednou už Praha nedisponuje ani tím posledním, co ji drželo při penězích.
Konečně i to poslední, co bylo možno nalézt v Praze spíše než kdekoliv na
jinde, je pryč. Praha se pomaloučku začíná probouzet do reality běžného
evropského historického města a do uší jako budík ji k tomu zní cinkot
tvrdé Koruny české. Praha bude muset začít konečně dělat to, co doposud
nemusela. Bojovat o přízeň. Bude se muset naučit pečovat o svůj kulturní a
společenský život. Bude se muset snažit být příjemným místem ve světě, kde její
návštěvník bude cítit, že je vítán a Praha  má
na oplátku za jeho přízeň co
nabídnout. Pro její obyvatele tak
s eurem za dvacet tři českých svitne naděje na kulturnější, bohatší, zajímavější a příjemnější život.