Reklama
 
Blog | Karel Vondrák

Technologická spása v rukou Boha Růstu

Pokrok, vývoj, invence, růst … Ta slova vnímáme jako veskrze pozitivní. Zaštiťují se jimi politici, vědci, umělci. Pokrok nás táhne kupředu, vývoj je naše budoucnost, invence nám dává křídla. Představa neměnného stagnujcího světa nás děsí. Snad si takový svět již ani neumíme představit. V takovém světě se zastavil život.

Pokrok a vývoj je člověku vlastní. V dnešní době soustředící se na technologický rozvoj je však náročný nejen na lidský intelekt, sílu takříkajíc shůry dánu, ale i na spotřebu surovin a energií. Těch na rozdíl od intelektu a lidské invence není nevyčerpatelné množství.  A tak zatímco například J.S.Bachovi stačil k posunutí a vývoji hudby jeho talent, intelekt,  pero a notový papír, dnešní vědec přicházející s novým vynálezem potřebuje k tomu všemu navíc ještě suroviny.  

Hudba může zastarat, což je přirozenou součástí pokroku. Jediný dopad takového zastarávání v případě hudby je, že přestane být hrána a jednoduše zmizí. Nezbude po ní nic, nanejvýš  notový zápis. S technologií je to však jiné. Zastaralá neužitečná technologie s sebou odnáší i část surovin a energie. Nová technologie může být lepší i v lepším zacházení se zdroji, nicméně spotřebovanou energii a suroviny starého výrobku již nevrací. (Recyklace ztrátu zmírňuje, ale neřeší).  

Touha po pokroku, v našem případě po technologické dokonalosti, je jedním z hnacích motorů konzumní společnosti. Trendy v poslední době naznačují kritiku takového způsobu života a volání po změně. Součástí těchto trendů je i snaha o lepší zacházení se zdroji v technologickém vývoji. Děje se tak, jak jinak, rozvojem technologií modernějších,šetrnějších. To ale spotřebu dále podporuje a úspora surovin a energií se tak snižuje, ne-li vytrácí.   

Reklama

Příklad se mi naskytl nedávno. Známý se mě zeptal, proč ještě stále používám klasický monitor, když nové LCD jsou energeticky šetrnější a cena za jeho zakoupení se brzy vrátí v menší útratě za elektřinu a ještě se budu podílet na bohulibém úsporném zacházení s energií. Měl jsem se tedy zachovat konzumně, abych se choval úsporně. Jenže celková energie spotřebovaná výměnou starého monitoru za nový v sobě kromě zanedbatelné spotřeby energie při provozu nese i surovinové a energetické náklady na výrobu a dopravu monitoru nového a další náklady na likvidaci či recyklaci toho starého. V tu chvíli není energetická bohulibost takového konzumního chování již tak zřejmá.  

Narodil jsem se a byl vychován v konzumním prostředí, jsou mi známy jeho negativa a nebezpečí. Zároveň je pro mě představa neměnného světa bez inovací nestravitelná, a tak chtě nechtě konzumní společnost podporuji. Kde rozseknout ten začarovaný kruh mi není jasné. Zřejmě budeme muset objevit zcela revoluční zdroje enegie a surovin, které nám dovolí pokračovat v našem spotřebním přístupu k životu při minimálním riziku pro budoucnost. Revoluční zdroje ovšem nestvoří technologický růst, ale pouze technologická revoluce. Tedy změna mnohem hlubší, radikálnější a zároveň zřejmě náročnější  a bolestnější.      

Na druhou stranu kde je psáno, že jedinou možnou budoucností lidské společnosti je pouze technologický rozvoj a ekonomický růst? Společnost se může vyvíjet i jinými směry a po většinu dějin tomu tak bylo. To je ovšem pro naši současnou postindustriální civilizaci myšlenka dosti vzdálená a do jisté míry nedosažitelná. Protože technologický pokrok, ekonomický růst a konzum jsou naším smyslem bytí. Naším novodobým bohem, bez kterého existence ztrácí svůj význam.