Nestuduji danou
problematiku, a jsem tak v pozici pouhého pozorovatele – laika. Tím se
stávám rukojmí těch, kteří hlásají, že problému rozumí a studují jej. Není to
nic neobvyklého, protože podobně závislý na zprostředkovaných informacích jsem
v naprosté většině jiných oborů. Zbývá mi pouze možnost výběru toho, co mně osobně přijde věrohodnější, nebo prostě toho, čemu věřit chci.
Fakta, která byla v Great Global Warming Swindle
prezentována ve mně minimálně vzbudila pochybnost o podloženosti teorie
globálního oteplování a vytrhla mě z pesimistického klidu víry v destruktivní sílu oné banální sloučeniny. Samozřejmě, stojím opět před problémem, že díky
chybějící erudici nemohu prohlédnout případné nesrovnalosti a rozpory
prezentovaných dat a souvislostí. To samé ovšem platí i pro informace uváděné opačným táborem.
Napadla mě analogie v souboji mezi kreacionisty a
evolucionisty zejména v USA. Obě skupiny se snaží více či méně vědeckými
metodami popřít teorii protistrany a pochopitelně podpořit tu svou. Laik se
v této přestřelce nedokáže dost dobře orientovat a chce-li si utvořit
nějaký názor, musí prostě jedné straně věřit. Jelikož se jedná o vědu
historickou nikoliv empirickou, nezvratný důkaz pro tu či onu teorii nemůže být
z podstaty věci nikdy nalezen. I na úrovni zasvěcených odborníků se vždy
bude jednat jen o víru ve svou pravdu, pro kterou existují (nebo naopak
chybějí) dílčí nikoliv však
nevyvratitelné důkazy.
Podobné je to s globálním oteplováním. Laik se může
pouze rozhodnout, které variantě uvěří. Pro odborníka je situace jiná
v tom, že nyní se jedná o čistou empírii, která by teoreticky mohla být
podepřena nezvratnými důkazy. Jenže klima je fenomén natolik komplexní, že
žádný seriózní a upřímný vědec nemůže svá tvrzení prohlašovat za nezvratná a
bezchybná. Ocitáme se tak ve stejné pozici
jako ve sporu, zda člověka stvořil Bůh, či je výsledkem dějin evoluce.
Jeden rozdíl však mezi těmito dvěma příklady existuje a
je dost zásadní. Kdo nebo co stojí za vznikem tohoto světa a které teorii
nakonec uvěříme, není pro naši další
existenci na této planetě příliš podstatné. V případě existence či
neexistence globálního oteplování způsobeného člověkem je však naše
rozhodnutí fatální pro budoucnost. A to
na obě strany. V případě popření této teorie nám hrozí zničení klimatu a
„osud planety Venuše“. V opačném případě hladomory ve třetím světě díky
vysoké ceně potravin a vykácení deštných pralesů (obojí se již děje
v honbě za produkcí biopaliv ). A tak dále.
Pokud se nerozhodneme správně, bude to mít pro Zemi a
naši civilizaci katastrofální následky. Proto je myslím dobré, nenechat se strnout
k vytváření dogmat a občas se zamyslet nad názory protistrany. To platí
jak pro Bursíka a Hillary, tak pro Klause s Georgem dabljů. Obávám se ale,
že v současné době jsme svědky právě války dogmat nikoliv argumentů. Pro
spory, kde ani jedna strana nemá v ruce nezvratné důkazy, je to zřejmě
jev naprosto normální. I kdyby použití dogmat bylo vedeno upřímnou touhou konat dobro, i zde platí, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Bohužel pro nás a pro Zemi.